DOBRÝ DEN S KURÝREM 18/2020

OSOBNOSTI SLOVÁCKA 19 Pondělí 4. května 2020 D OBRÝ D EN S KURÝREM ■ UHERSKÉ HRADIŠTĚ Jeho jméno dobře znají mladá děvčata, která doslova vykvetla před jeho objektivem, dlouhá řada manželů, jejichž nejkrásnější den v životě zaznamenal do fotografií, ale i příznivci fauny, flóry, kulturních akcí a všeho krásného, na co chceme vzpomínat při pohleduna fotografie Michala Pavláska. Ač za normálního stavu fotoapa- rát z ruky nepustí, jeho poslední měsíc byl také netradiční... Zasáhla pandemie do tvého profesního života víc, než jsi čekal? Ano. Focení je sociální, je to o komunikaci mezi lidmi. Kvůli pan- demii jsou lidé od sebe odtrženi, takže focení prakticky není možné. Využil jsi uplynulé dny k vyříze- ní restů, nebo jsi objevil na nouzo- vém stavu něco pozitivního? Jednoznačně. Naučil jsem se spoustu nových věcí. Uvedl jsem do choduněkoliknových funkcí našeho webu. Online jsemse setkal s jednou zmýchprvníchmodelek, Šárkou. Ta se vdala do Itálie a s manželem oba dělali topmodeling. Slovodalo slovo a společněpřineseme zajímavé možnosti pro (ne)modelky z České republiky. Ani děvčata, ani svatby, ani koncerty.Conejčastě- ji za poslední měsíc ulpí- valo před tvým objektivem? Foták teď má oddych. Ale jak tak všechno kvete, vzal jsem foťák k námna dvorek a nafotil několik sad makro záběrů naší květeny. No a na základě ohlasu na Facebooku jsem z nich udělal kalendář Pavláskovic zahrada. Má 13 stran, je věčný - má univerzální kalendárium a je ve velikosti A3. Mám z něho radost a věřím, že bude dělat radost i těm, kdo si jej pořídí. Nestalo se ti, že ti při focení pře- kážela rouška ve výhledu? Potažmo ano. Když jsem fotil ve studiu s rouškou - zákaznice je těhotná, a tak s termínem jsme nemohli čekat, tak můj dech mi za- mlžil hledáček, těhulku jsem chvíli viděl jak přes mléčné sklo. Co ti v době koronavirové nej- více chybí? Nejvíc mi chybí lidé. Setkávání, sdílení nových zážitků, focení a seznamování se. Nedá se skočit na pivko nebo na večeři. Jasně, všich- ni jsou online, ale to je takové... sterilní. Včemje tatokorona- pauza jiná? Venku v š e chno kvete, voní, bývají už nádherné slunečné dny amy čučíme doma, případně venku s hadérka- ma přes obličej. Velká většina snou- benců přesouvá svůj termín svatby na později, takže nynější vynucený klid brzo vystřídá pěkná mela, kdy se bude bojovat o volné termíny. Ale upřímně, už se na to těším. Jsem akční typ, mám rád, když to žije. Máš za sebou první „rouškovou svatbu“. Jaký jsi měl pocit? Takový divný. Na tu roušku se zvyknout dá, ale... Kdo u mne byl na focení nebo „moji“ svatebčané ti potvrdí, že focení mám rád ži- velné, uvolněné a zábavné. Patří k němu dobrá nálada a úsměvy. Jenže v roušce ty úsměvy zůstávají skryté, výrazy všech jsou poněkud bubákovité. Byla svatba ještě v něčem „ne- tradiční“? Dlouho nepamatuji, že by u obřa- du bylo pouhých deset lidí, včetně oddávajících a fotografa. Navíc celá svatba probíhala v dobových kostýmech. Bylo to jako v Noci na Karlštejně. Ale mám tato vybočení ze zaběhaných stereotypů moc rád a užívám si je. Do svatebního archivu si k fotkám na loďkách, v balonu, westernovémstylu a dalším originalitám přidám určitě tuto rouško-kostýmo-svatbu. Fotíval jsi už dříve „komorní“ svatby? Velmi zřídka ano. Moje nejmenší svatba čítala ženicha a nevěstu, svědky a oddávající. Ještěméně, než tomu bylo tentokrát. Odhaduju, že průměrný počet svatebčanů bývá mezi 40 až 60 lidmi. Deset lidí u obřadu. Vešla se do počtu i tvoje asistentka Jana? Bez ní jsi přeci jako bez ruky... Ne, nevešla, opravdu jsembyl jako bez ruky. Byla v pohotovosti, ale nakonec jsem ji do služby nepovolal. Zvládli jsme to v úsporném režimu. Jak moc máš plný svatební diář na letošní květen? V diáři mámnyní na květen pou- ze ve středu vyvézt popelnici. Ne, vážně, těch, kteří by chtěli uspořádat několikačlennou svatbu bez oběda, prvního tance, krájení dortu a po- řádné party, ale zato s rouškami, je jako šafránu. Takže květnový diář mám zaplněný osobními úkoly a cíli, na které bych jinak měl mno- hem míň času. Je to úplně jiný a divný květen. Chceš mi říct, že za normálních okolností lidé už nedodržují pra- nostiku: Svatba vmáji, štěstí vháji? To už skoro vůbec neplatí. A jsem tomumoc rád, protože květenpova- žuji na svatbu za nejkrásnější měsíc. Hezké také bývá září. Bývá hezky, teplo, ale ne vedro, ve svatebních lokalitách nebývá přeturistováno a přenevěstováno. Než opustíme svatební téma, prozradíš nám netradiční místo, kde jsi fotil svatbu? Jednoznačně v horkovzdušném balonu. Svatba musela tehdy rychle proběhnout, aby balónnepřeletěl do jiného katastru. Sňatek by totiž byl neplatný. Ženich byl Angličan, to tomu dalo ještě další rozměr. A další netradiční svatby? Netradičních svateb jsem fotil hodně. Svatba u chatky na loďkách - mimochodem s pořádnou prů- trží mračen, svatba na zřícenině, svatební focení ve stylu Divokého západu, focení s kamionem, focení skotsko-české svatby s hosty v kil- tech... Můj svatební archiv je fakt dost plný netradičních fotek. (IVA) STR. 22 Místo krásných d ě v č at nafotil do kalendá ř e svoji zahradu ROZHOVOR TÝDNE Michal Pavlásek: Jsem akční typ! Mám rád, když to žije Focení mám rád živelné, uvolněné a zábavné Fotograf Michal Pavlásek. FOTO: MICHAL PAVLÁSEK ml. Před objektivemMichala Pavláska se nejčastěji objevují mladé dívky. FOTO: MICHAL PAVLÁSEK První „rouškovou“ svatbu fotil Michal Pavlásek na Modré. Svatebčané od Plzně byli v dobových kostýmech. FOTO: MICHAL PAVLÁSEK